Milý deníčku,
Neživý předměte vyrobený z buničiny stromu, pravděpodobně smrku. Opět se pokusím podělit se s tebou o mé dnešní zážitky. Pro případ, že bys minulý zápis nepochopil, popíši tentokrát pouze jeden den. Včerejšek. *Polovina odstavce přeškrtána.* Kašlat na to, co pochopíš nebo ne. Popíšu toho zase co nejvíc, ať to mám z krku.
Den začal vlastně dobře. Hezky jsem se vyspala a když jsem pozdě odpoledne vstávala, vzpomněla jsem si, jak se píská. Úplně jsem zapomněla, že to umím. No, a tak jsem si pískala. Důležitá informace, že? Každopádně dneska mě čas nehonil a já tak mohla dělat i věci, které jinak moc neřeším. Třeba udělat s vlasy víc, než je pouze co možná nejrychleji vyčesat. Nic originálního mě ale nenapadlo. Přesněji řečeno… po chvilce mě to přestalo bavit. Přikládám ale náčrtky toho, jak mé dva nejpoužívanější účesy zhruba vypadají. To vše pro případ, že jsi deník, co neumí číst a může koukat jen na obrázky. Takovou vlastnost lidé asi přisuzují těm dětským deníčkům se savci nepřirozených barev na přebalu. Tedy alespoň si to myslím.
*nepříliš povedený náčrt něčeho, co zřejmě měl být účes*
Jakmile jsem tedy dokončila svůj vlasový experiment, šla jsem se podívat, co se děje na koleji. A kolej kupodivu nebyla prázdná. Potkala jsem hned dvě holky a Ondatru…
Po krátkém rozhovoru mi došlo, že je něco špatně. A když to došlo i mě, muselo to být hodně špatně. Především Bag se chovala netradičně. Ale k tomu se ještě dostanu. Začátek rozhovoru byl celkem nezajímavý. Ondatra se snažila působit na lidi kolem sebe inteligentně, což jsem se rozhodla pojmenovat Ondatří reflex. Příliš ji to nešlo… Pak jsem se dozvěděla snad nezajímavější věc. Yama chodí s holkou. Ani jsem nevěděla, že to jde. A zdá se to být praktické. My holky jsme přeci jen chytřejší, hezčí, nemáme problém s osobní hygienou a dokážeme dělat více než jednu věc najednou. Pokud je tedy nutné v průběhu stárnutí s někým navázat vztah, myslím, že to Yama vychytala nejlépe jak mohla. Rozhodně líp než Bag, která dostala od Beona kozačky.
Což je prý termín vyjadřující jednostranné rozvázání kontraktu, známého jako chození. Kdo ví proč ji to dost vzalo. Podle mě měla štěstí. To byl každopádně důvod, proč se chovala tak divně. Díky jejich rozchodu ovšem všechny mé rovnice pro pochopení těchto interakcí pozbyly smyslu. Většina teda byla špatně ale… tolik práce k ničemu. Taky ji mohl dát kozačky o něco později.
Když Bag a Yama odešly, pokecala jsem se sestrou. Zpočátku to bylo v pohodě a vysvětlovala mi, co se ode mě jako kamarádky očekává a tak dále.
Pak se ale začala chovat divně. Jakože… Ona je divná vždycky, ale tentokrát se začala chovat opravdu až postiženě. Nabyla jsem podezření, že je pod vlivem nějakého kouzla, nemoci, lektvaru, alergie či mentální retardace způsobené úderem tupým předmětem. Když o tom tak přemýšlím, její hlava se mi dneska zdála nějaká zploštělejší. Nevím, co z toho to je, ale svoji sestru znám a toto nebyla ona. Uvidíme, co s tím. Pokud by se ji něco stalo, schytám od mamky přednášku. Musím něco vymyslet…
Tak tedy dále…
Protože se všechny mé předchozí výpočty a rovnice ukázali jako špatné, bylo nutné začít naprosto od začátku. Domnívám se, že řešení pomocí soustavy rovnic nefungovalo, neboť zde bylo příliš mnoho neznámých. Navíc jsem zapomněla zahrnout časovou závislost. Rozhodla jsem se tedy problematiku řešit grafem, díky čemuž jsem rychle přišla k závěru. Graf mimochodem přikládám. Plyne z něho, že vlastně jediná normální osoba jsem já. Minimum sociálních a emocionálních relací ze mě dělá nezávislou a nad touto problematikou povznesenou osobnost.
Nejprve si tedy stanovme fakta.
B2 … Bag
O … Ondatra
Y2 … Yama vetřelec
Množina K = {h | h je holka zapíchlá do B} … Tedy množina všech holek, zapíchlých do B
B2, O, Y2 ∈ K
Relace:
Růžková – Kdo je do koho zapíchlý
Zelená – Kdo je s kým ve vztahu známém jako chození
Červená – Kdo koho nesnáší
Pozn.: Zahrnula jsem i naše kolejní, jejichž relace jsou evidentní (vždy je vidím spolu), neboť je možné, že svým vztahem motivují lidi z koleje k obdobnému jednání. Jen oni jako starší mají více zkušeností, takže to u nich na rozdíl od lidí z koleje funguje. Myslím, že takhle to dává smysl.
DODATEK
Dodatek k předchozímu zápisu. Chování sestry mi dělalo takové obavy … nebo možná hrozící přednáška od mamky … že jsem se to rozhodla řešit. Ošetřovna byla jako vždy naprosto nespolehlivá, a tak jsem došla za školní psycholožkou, vylíčila ji situaci a zeptala se, zda by nebylo možné ověřit, jestli je sestra pod vlivem kouzla, lektvaru či jiného – chování měnícího – efektu. Psycholožka si Ondatru zavolala, zeptala se, jak se má a poslala ji pryč s tím, že vypadá v pořádku.
Začínám mi o Bradavickém personálu a jejich akreditaci k vykonávání dané profese vážné pochybnosti. Myslím, že pokud další roky prospím nejen zkouškové, ale i OVCE a podobně, půjdu na psycholožku. Dle toho, co jsem viděla by to zvládla i cvičená veverka.
DODATEK 2
Nepíši to jako nový zápis, neboť to asi nebude dost dlouhé, ovšem cítím povinnost zde toto zaznamenat také kvůli toho, že jsem v textu na předchozích stránkách řešila vztahy.
Vlastně ani nevím, kde začít… Celý den jsem byla na pokoji a trénovala přeměňovací kouzla, která jsem od prváku zanedbávala. Šlo to dobře a rychle. Budu tak arogantní, že napíši, že mám na kouzlení asi talent. Každopádně!
Večer jsem se šla podívat po koleji, aby ostatní věděli, že jsem pořád ještě naživu a nemusí tak lézt ke mně do pokoje, aby si to ověřovali sami. Kolej byla prázdná, ale co jsem našla v tréninkové místnosti…
Nebudu tě, Deníčku, napínat. Byl to Beece. Stál tam ve tmě a zavíral se do klece.
Já teda díky občasnému sledování japonské animátorské produkce, známé jako anime, vím, že kluci v tomto věku dělají různé nechutné věci… Ale měla jsem za to, že je to především v onom anime. A ono ne. Beece si libuje v zavírání sám sebe do klece… Nechápu to. Proč si neřekne o nějakou asistenci? Třeba Beon nebo Bean by mu určitě pomohli…
Jediné, co z toho dokážu vyvodit je, že kluci jsou opravdu nechutní a zaostalí. Vždyť klece byly naposledy v módě tak … pár staletí zpátky? Začínám chápat rčení „být sto let za mudly“. Navíc si uvědomuji, že rozhodnutí Yami dává čím dál větší smysl.
DODATEK 3
Tento týden bylo zkouškové. Přemýšlela jsem, jestli na zkoušky jít, když umím všechna kouzla a teorii znám zpaměti. Nakonec jsem ale došla k závěru, že to udělám jako minulý rok. Musím vypadat průměrně, abych nevypadala divně, takže si zajdu na to minimum a nechám si zase napsat samá P. Snad se pak mé znalosti budou jevit více … no průměrně. Proč se to vůbec snažím vysvětlit knížce… Mimochodem. Potkala jsem na koleji večer Beona. Byl ještě divnější než obvykle.