Milý deníčku,
Stále se nemůžu zbavit pocitu, že tvé oslovování by mělo být signálem pro vyšetření mentálního zdraví. Každopádně jsem se s rozhodla se s tebou podělit o události z posledních týdnů. Snad bych pro větší přehlednost mohla psát ke každému dni datum, jsem si ale jistá, že ti gregoriánský kalendář nic neříká, a tudíž bys datumům stejně nerozuměl.
Kde bych tedy měla začít… Už vím. Ondatra. Vše to začalo rozhovorem s mou sestrou a musím říct, že mě onen den opravdu překvapila. Konečně mluvila a chovala se trochu dospěleji, a ne jako průměrná osoba jejího věku vyrůstající v rozvojových zemích. Dokonce věděla, co znamená slovo množina. Vážně mě to zaskočilo. Možná jsem ji za to měla dát nějakou sladkost, jako se to dělá u zvířat, aby pochopila, že takto se má správně chovat. No ale každopádně. Nějak jsme se dostaly do stádia, kdy se mi pokoušela vysvětlit, jak fungují lidské vztahy. Především šlo tedy o terminologii kolem toho. Neměla jsem vůbec tušení, že pojem „zapíchlá do“ znamená, že se dané osobě někdo líbí. Spojovala jsem si to spíše s upíry a kolíky do srdce. Nebo tak něco.
Těch termínů bylo samozřejmě více, ale s přibývajícími poznatky jsme také pomalu přecházely k Beonovi a Bag. Jo a Bakimu a Zuz. Z nějakého nepochopitelného důvodu mě sestra během rozhovoru tahala na čím dále více opuštěná místa, až jsme nakonec někde seděly úplně samy. Asi to souviselo s tím, že o těch čtyřech nemá nikdo vědět. Tedy, že se o nich bavíme. Nicméně já všem určila kódová jména, a tak to absolutně nehrozilo. Nevím, jak mohla Ondatra tak špatně vyhodnotit situaci. Každopádně. Beon byl B, Bag byla B2 a Baki B3. Zuz byla tuším Z, ale o ni nejprve moc nešlo. Když jsem se sestry zeptala, proč množina holek K projevuje zájem o B, když už B má B2, která je do něj zapíchlá … zdála se trochu zmatená. Ale nakonec to pochopila, což jak jsem už psala, mě dosti překvapilo.
Když už B a B2 … tedy Beon a Bag jako příklad přestali stačit, začaly jsme řešit B3 a Z, přičemž mi předtím ve velké síni B říkal, že Z je zapíchlá do B3 a proto se tou dobou nebavily… Vztahy jsou vážně zmatené. Ale fakt. Proč to ti lidi dělají? To je něco, na co neznala odpověď ani sestra. Nakonec jsme to uzavřely s tím, že vztahy v tomto věku jsou asi tréning na vztahy budoucí, jejíž cílem je reprodukce. Tedy já to tak uzavřela. Ségra se tvářila nechápavě. Možná ji zmátlo slovo tréning… Někdy ji to vysvětlím. A až to pochopí, třeba mi vysvětlí, co by tak asi mohli trénovat. No ale dále… Ségra pak chtěla ukázat tajnou místnost a když jsem ji tam vzala, neuvěřil bys, na co jsme narazily! Přímo na balkóně seděl B s nějakou holkou, nyní označovanou Y2 => Jednu Yamu už na koleji máme, proto dva. Všichni vypadali zmateně, nejvíc samozřejmě ségra, ale B potom řekl cosi divného. „Nebyl jsem tady.“ Vrtalo mi to hlavou celou noc, než jsem se další den zeptala Nii. V momentě, kdy ji kdoví jak došlo, že mluvím o Beonovi a jiného holce než Bag, vypadala, že čelí srdeční příhodě. Vážně jsem se ten moment lekla. Nemám praktické znalosti z oblasti poskytování první pomoci. Naštěstí to rozdýchala. Ale vysvětlit, proč má B zájem o jiné holky, když už je do něj jedna zapíchlá, mi Nia vysvětlit nedokázala. Vztahy jsou asi zmatené pro všechny.
Co dál… Jo, zapomněla jsem zmínit, že je sestra zapíchlá do Beana Thorusdena… Možná jsem mu měla dát rovnou označení B4. Snažila jsem se ho najít a podrobit ho průzkumu, jestli sestře mohu případný vztah povolit, ale Bean se mi s úspěchem vyhýbal. Možná dostal od někoho info, ale ségru by ani nenapadlo, že za ním půjdu. No každopádně radost z toho nemám. Už tak dělají na koleji vztahy problémy a jakmile se do toho zapojí ještě i sestra… K čemu to přirovnat… Domorodí obyvatelé Ameriky měli na konci patnáctého století velké existenční problémy… A příchod profesionálních potížistů – Španělských konkvistadorů (v tomto přirovnání sestra) to jen dorazil.
No později v tom týdnu jsem si zašla do knihovny najít nějakou knížku o vztazích. Našla jsem hned dvě. „Jak se blejsknout u Príma kočky“ a „Ako zbaliť ideál“. Musím ti deníčku říct, že větší braky jsem nečetla. A to mě sestra donutila přečíst si Stmívání. Bylo to tak špatné, že mě to donutilo pochybovat o akreditaci autorů k psaní knih na toto téma. To byl můj názor po prvním přečtení. To ale přerušila Nia, když si půjčila můj klobouk. Asi bych si neměla číst ve Velké síni. No to je jedno. Pro jistotu jsem si to potom přečetla znovu. A vlastně ještě párkrát… díky Bakiho. Ale to až později.
Další zkušenost v pořadí byla další hodina OPČM. Opět se řešili magičtí tvorové. Nebylo to nezajímavé, ale řešit jen to byla nuda. Rozhodla jsem se tedy odhadnout velikost učebny a vypočítat její parametry.
Samozřejmě jsem to musela odhadnout z lavice, tudíž odhad nemohl být úplně přesný… Navíc Kaisha na mě trochu zmateně koukala… Každopádně. Když hodina skončila a já jsem si odkrokovala celou učebnu, na což profesorka MaLalet koukala trochu zmateně, zjistila jsem, že jsem se spletla o celých 63 centimetrů! Byla jsem naštvaná celý den. A to začal tak hezky.
Co dalšího ti tak prozradit… Jo. Ještě zpátky k těm dvou knihám! Jeden z dalších dnů jsem potkala Bakiho ve Velké síni a dali jsme se do řeči. Vyšlo najevo, že ty knihy taky četl! Sdělila jsem mu své obavy týkající se akreditace autorů, ovšem on odpověděl, že z knih mu stačilo přečíst si první dvě věty. Neuvěřitelné… Přečetl si dvě věty a už se v té oblasti zorientoval. A je pravda, že se ze Zuz už zase baví… Rozhodla jsem se těm knihám dát ještě šanci ale… Bylo fuk, kolikrát jsem je přečetla. Moudrost, kterou z nich Baki získal, jsem prostě nepobrala… No. Aspoň, že pomohly jemu. Což je také ostatně jediný důvod, proč autorům nebudu psát kritický dopis.
A to by tak bylo vše. Sice se stalo o hodně více věci, ale ty jsi věc vyrobená ze zpracovaného dřeva, tudíž ti to je celkem fuk. Tak zase někdy.