Milý deníčku,
Přestože se při tvém oslovování cítím jako obyvatel psychiatrického ústavu, rozhodla jsem se do tvých útrob vepsat první zápis. Ten se bude týkat poslední hodiny OPČM. Kde ale jen začít, aby to pochopil i někdo jako ty deníčku. No. Bylo to krátce po Vánocích, které jsem proležela, za což zřejmě může profesora MaLalet. Když jsem dopisovala zkoušky z minulého roku (Pozn.: Příště na ně přijít v regulérních termínech nehledě na to, jak moc se mi bude chtít spát.), profesorce velice vadila má školní uniforma. Přestěji tedy legíny pod sukní. Samozřejmě má pravda, že součástí školní uniformy nejsou, ovšem… Co má holka se sukní dělat, když je na hradě a obzvlášť ve sklepení taková zima. To mi připomíná, že musím ředitelce napsat dopis se žádostí o zařazení legín do školní uniformy. *Mírná změna písma, značící pauzu ve psaní.* Tak už jsem si to zapsala na seznam úkolů. No každopádně. Přestala jsem legíny pod sukní nosit a volalá, nebo jak to teta říká, Vánoce jsem proležela s chřipkou, nebo co to bylo. Byla bych si zašla na ošetřovnu, ale v těch jejich ordinačních hodinách by se snad ani Merlin nevyznal.
Když jsem se konečně rozhodla zase na hodiny chodit, bylo zrovna pondělí, a tedy hodina OPČM. Před učebnou jsem narazila na Kaishu z Mrzimoru. Ta byla tak hodná, že mi ihned prozradila všechna kouzla, která mi za dobu mé nemoci utekla. A pak už začala hodina. Vždycky mě fascinuje, jak všichni spolužáci hned vytahují sešity. Vždyť profesoři říkají pár vět. To je takový problém si to zapamatovat? No abych nebyla za tu divnou, vytahuji sešit obvykle také.
Ne, že by povídání profesorky MaLalet nebylo poutavé, ostatně se rozhodně vyplatí vědět, jak se Bludičce a Bludníčkovi vyhnout… ovšem já zrovna dostala geniální nápad, jak aplikovat Pythagorovu větu v množině rovinných útvarů úplně novým způsobem! Jo, na konci hodiny jsem došla k závěru, že to příliš nefunguje, a tak jsem si alespoň zopakovala derivace, přesto to byla velice zajímavá hodina!
Když už jsme odcházeli, profesorka mě zastavila. Přemýšlela jsem, co asi může potřebovat. Ze všech možností mi přišlo nejpravděpodobnější, že si všimla, co do sešitu během hodinu píšu a chtěla mě požádat o vysvětlení praktického využití derivací… to ale nebylo ono. Ukázalo se, že školní trest, který mě a Nie před pár týdny zadal ego-si-honící prefekt Dollins, nebyl sovou doručen. Mrcha. A to mě ještě kousla, když jsem ji ten dopis cpala do zobáku. Už nikdy nebudu sovám znovu věřit. Naštěstí jsem měla pochybnosti hned od začátku a tu blbost ze školního řádu opsala rovnou dvakrát. Rovnou jsem pro to tedy došla na pokoj a profesorku zastihla ještě v učebně. Evidentně nebyla vůbec nadšená chováním prefekta, když jsem ji vysvětlila, za co ten školní trest máme. Ale to už je fuk. Každopádně jsem konečně mohla na kolej trénovat ta nová kouzla! A že to teda trvalo… Teď je už umím, ale byla to vážně námaha… Snad nám brzy řeknou nová kouzla, abych si to mohla zopakovat!